Jíti přes údolí stínů

Soudobé skladby pro zobcovou flétnu vznikly v období její renesance, kdy autoři "znovuobjevují" její témbrovou rozmanitost a lahodnost. V jednotlivých kompozicích se vyskytují skladebné techniky 20.-21. století, často doplněné o moderní techniky hry (např. zpěv do flétny, perkusivní zvuky jako sputato a další). Skladatelé se ale často inspirovali dobou barokní či renesanční, kdy obliba zobcové flétny byla na jejím vrcholu. I když se v současné době znovu těší velké popularitě, přesto se dennodenně pouštíme do boje s předsudky, zažitými mylnými domněnkami, ba až jakousi dehonestaci zobcové flétny a samotných flétnistů. Z řad spolužáků, kolegů i známých vnímáme negativní postoje k zobcové flétně jakožto jednoduchému, snadno ovladatelnému a snad i podřadnému nástroji. Každý den se tak vydáváme do pomyslného Údolí stínů, kde se snažíme naší láskou, a také profesionálním přístupem k zobcové flétně, zažehnout světýlko náklonnosti v srdcích všech odpůrců a odmítačů. Snad alespoň jedno světlo dnes zažehneme…

***

Myšlenka skladby Dana Šotkovského Jíti přes údolí stínů dedikovaná Triu Lumae nás provede celým programem. Připomeňme si znění starozákonního žalmu 23:

"Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti,

nebuduť se báti zlého, neboť ty se mnou jsi;

prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje."

Celý český text žalmu poprvé zhudebnil Antonín Dvořák ve svých Biblických písních. Dílo Jíti přes údolí stínů však není jen jeho dalším zhudebněním, ale spíše parafrází samotné cesty přes ono Údolí stínů. Autor sám představuje skladbu jako příběh vyprávěný postavou, kterou čeká cesta přes toto údolí. Stojí na skalistém vrcholku a dívá se na cestu dolů, do údolí stínů, plného temnot, mlhy a děsivých věcí. Zároveň je však vidět i na protější vrcholek na konci údolí, kde je vytoužený a sluncem zalitý cíl člověka - nejspíše nebe či zosobněné Dobro. Postava se stále dívá shora do onoho údolí a odhodlává se k nepříjemné cestě, na kterou se i přes svůj odpor musí vydat.

Následuje zjevení Boha, který dává na vědomí, že ačkoliv tam člověk bude na první pohled sám, Bůh je stále s ním. Ale onu cestu si musí vytrpět každý z nás… Následuje prudká a rychlá cesta do údolí, na jejímž konci se nachází nervózní klid, snad až příliš velký…

Člověk se vydává na pouť přes údolí. Když je po zvládnutí všech utrpení a překážek téměř na konci, něco zaslechne, zmocní se ho strach a dává se na zběsilý útěk před něčím, co se žene za ním. Najednou si uvědomí, že jsou to pouze jeho vlastní obavy, představy a předsudky. Když se dostává na konec cesty, následuje vytoužené stoupání z údolí a člověk spočívá v pokojné záři Dobra. V jeho myšlenkách však stále zůstává memento prožité minulosti.

Dílo Jíti přes údolí stínů Dana Šotkovského bylo dedikováno v roce 2023 Triu Lumae.

Na programu: Dan Šotkovský, Willem Wander van Nieuwkerk, Matthias Maute, Sören Sieg a  další...